Barevné rozlišení druhů jízdenek
Lepenkové jízdenky se vyznačovaly rovněž tím, že byly vyráběny v různých barevných provedeních. Barva jízdenky tak na první pohled napověděla, na co je určena - do které vozové třídy, do jakého druhu vlaku (rychlík, osobní vlak) atd.
V následujícím povídání budu popisovat barevné variace lepenkových jízdenek používané od roku 1948 po současnost. Barevné provedení jízdenek určoval tzv. "Vzorník jízdenek" K 3-č, což byl předpis, který obsahoval vyobrazení jednotlivých typů lepenkových jízdenek a určoval jejich barevné a textové provedení. Předpis K 3-č platil od 1. 5. 1948 a bylo k němu postupně vydáno několik změn.
Koncem 40. let bylo v zásadě šest základních celobarevných provedení lepenkových jízdenek:
Jízdenky na rychlíky měly základní barvu dle příslušné vozové třídy a uprostřed jízdenky svislý úzký červený proužek v celé délce jízdenky. Výjimkou byly jízdenky sdružené druhem vlaku, tzn. na části trasy pro osobní vlak, část pro rychlík; tyto jízdenky byly pouze v základním barevném provedení podle vozové třídy.
Rychlíkové příplatky byly bílé jízdenky s tlustými šikmými pruhy vedenými ve směru od levého horního rohu k pravému dolnímu rohu. Barva těchto pruhů opět odpovídala použité vozové třídě.
Stejná zásada platila i pro příplatky na spěšné vlaky, pruhy však byly vodorovné a nebyly tak tlusté (ač je vzorník K 3-č vůbec neuvádí).
Jízdenky sdružené vozovou třídou (tzn. jízdenky platné na části trasy pro jinou vozovou třídu než-li po zbytek trasy) byly dvoubarevné: levá polovina jízdenky odpovídala vozové třídě použité z nástupní stanice, pravá polovina vozové třídě použité ze stanice na cestě.
Dělnické jízdenky byly - jak již bylo psáno - modré. Pokud se však jednalo o dělnickou jízdenku jednosměrovou, byl uprostřed jízdenky tlustý svislý bílý pruh. Jízdenka tak byla v podstatě rozdělena na tři zhruba stejně tlusté barevné sloupce: levý a pravý byl modrý, prostřední bílý.
Podle vzorníku K 3-č byly v samostatné sekci "Jízdenky pro zvláštní vlaky" uvedeny jízdenky v barevném provedení levá polovina jízdenky červená, pravá bílá. Jednalo se o jízdenky na příležitostné vlaky, rekreační vlaky pro pracující, sportovní vlaky a rekreační vlaky do horských oblastí.
V mezinárodní přepravě byly stejné zásady pro barevné rozlišení vozových tříd. Jízdenky byly dle vzorníku K 3-č vždy s červeným úzkým svislým proužkem (tak jako jízdenky na rychlík ve vnitrostátní přepravě). Zajímavostí však byly mezinárodní zpáteční jízdenky: ty měly uprostřed tlustý svislý bílý pruh (analogicky jako dělnická jednosměrová jízdenka ve vnitrostátní přepravě).
Ve vnitrostátní přepravě byla na některých druzích jízdenek rozlišena cílová stanice ve vybraných větších městech. Barvené rozlišení bylo použito v případě, že cílovou stanicí byla některá z níže uvedených stanic a dále u zpátečních jízdenek vydaných v těchto stanicích. Barevné rozlišení se netýkalo příplatků na rychlík, dělnických jednosměrových jízdenek, rekreačních jízdenek a jízdenek sdružených třídou. Průvodčí tak na první pohled viděl, že cestující jede např. do Prahy-Smíchova a ne do Prahy hl. n. apod. Barevné rozlišení bylo provedeno tak, že horní a dolní konec jízdenky byl buď bílý nebo byl horní a dolní konec jízdenky červený. Předpis ČSD KC 1 z roku 1960 uvádí tyto stanice:
V 1. polovině 50. let byla zrušena 3. vozová třída. Ve zkratce lze konstatovat, že hnědá barva byla přisouzena 2. vozové třídě, zelená barva 1. vozové třídě a žlutá barva ztratila svůj význam.
V následujících odkazech se můžete podívat na několik jízdenek s různým barevným provedením. Odkazy a jednotlivé obrázky jízdenek budu průběžně doplňovat.
V průběhu dalších let se barevné rozlišení v zásadě udrželo, zajímavostí byly různé odchylky v barevném provedení (např. u příplatků na rychlík nebo spěšný vlak na 2. třídu byla barva pruhů spíše žlutá něž hnědá). Postupně však byl barevnému provedení lepenkových jízdenek přikládán stále menší a menší význam. Zejména v 80. letech se racionalizovalo a racionalizovalo, až zbyly pouze základní barvy a to ještě jednoduchých jízdenek. Lepenkové jízdenky tím ztratily na své přitažlivosti. Důmyslnost našich předků a praktičnost barevného odlišení tím byla popřena a celkem nic nebránilo tisknout jízdenky třeba z lepenky - obrazně řečeno - určené na krabice od bot. O tom přidám povídání až zase příště.
Naposled editováno: 2003-04-19